close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Život je jako divadlo, tak ho hrajte jak nejlépe umíte, než se stáhne opona a představení skončí bez potlesku. Charlie Chaplin

Škola (9.1. až 11.1. 08)

12. ledna 2008 v 12:54 | Papouch |  Moje keci...
Tak tady je něco o tý naší škole.

Teď jsme sice neměli školu, ale praxi. No užilo se tam legrace až, až. Bordel kde se dalo hlavně dnes (pátek 11.1. 08). Teď ale o něco z5.
Ve středu chtěl mistr pomoct ode mne a Šamka. Tak jsme jeli k němu domů, kde jsme se samozřejmě museli zout. Nic neobvyklého až na to že Šamkovi se z těch bot kouřilo. Těžko říct jak :D. U něj doma jsme vystěhovali se Šamanem dvě křesla a gauč. Vše jsme přesunuli za tranzíka a připoutali. Jo a docela dobře to klouzalo před mistrovo barákem. Při přesunu s gaučem a křesli jsem samozřejmě já hlídal, aby jsme to někde neztratili. Když jsme dorazili na místo a měli všechno vyložit tak jsme šli nejdřív zkontrolovat situaci. Před chajdou, do které jsme měli věci dostat byl kopec a dalo by se říci i sráz, který byl celý pokryt ledem. Cestou dolů jsem musel samozřejmě ozkoušet tvrdost ledu tím že jsem na něj spadl. Byl tvrdý. Cestou nahoru mi musel pomoci mustr. Jedno křeslo pak vzal on sám a druhé já se Šamkem. Nic těžkého to nebylo, ale ta cesta ta klouzala a hodně. To i sám Šamko pocítil na své kostrči, když jsme nesli gauč. Mistr samozřejmě dole v bezpečí chytře radil jak to máme dělat. No Šamko se tedy sklouzl a mistr nám dal nějaká jablka. Šamko se s chutí do jednoho zakousl. Sedli jsme na čerstvě donesený gauč postavený cca 20 cm od zdi a pozorovali zeď. Nad námi visela plyšová žirafa. Když mi Šamko ukázal jablko, které jedl a které bylo zevnitř hnědé tak jsem mu řekl. Já: Víš co by řekla moje babička: On: Ne. Já: To je natlučený. On: Tak jo. A jablko dojedl. Mě se stalo to samé a jablko bylo samozřejmě jen natlučené. Cestou na dílnu jsme se ještě stavili u pana mistra ten nám dal sušenky a také jsme zjistili že pěstuje včely. Sjely jsme ještě pro motor těžký jako kráva a už bylo kolem půl druhé. Motor jsme sundali, káru odpřáhli a vše zaparkovali. Od mistra jsme jako první dostali padesát korun. Měli jsme docela radost. Tím skončila středa.
Ve čtvrtek jsme já a Šamko měli ředidlem otřít jakési trojúhelníky ze kterých budeme dělat na intru stříšku, aby měli vychovatelky kde kouřit. Vzali jsme si to do kovárny. Ale neotevřeli jsme si dveře, okna a nepustili ani větrák. Po chvíli čištění povídám. Já: Hele Šamko feťáci fetujou ředidlo že jo? On: No. Já: A co tu máme my. On: Ředidlo. No pokračovali jsme v práci. Pak se Šamko do hadru od ředidla vysmrkal a já na to Co děláš ty vole? Najednou jsme se začali hrozně smát a čichat k té flašce s tím ředidlem. No čtvrtek jsme v kovárně celý profetovali a natlemili se jak něco. Pak tam přišel mistr a začal otvírat okna a pustil větrák. Šamko na to: Né takovej drahocenej vzduch. Pak jsme vylezli ven na sluneční svit a čerstvý vzduch kde jsme vystřízlivěli, dostaly šedou barvu a trojúhelníky šli nabarvit. To byl čtvrtek. Samozřejmě že jsme v plánu neměli se sfetovat ani nic podobného, ale prostě jsme si jen neotevřeli okna.
A v pátek to byla taky prča. Až na to že já jsem musel být u brusky, která brousí v podstatě sama do naprosté roviny a já ji musel pořád přepínat. No takže jsem se vlastně flákal. Dodělal jsem pozink a dostal z něj za tři. Ke konci přišel ke mě Šedivý, s kterým jsem se celý den mlátil a povídá. Venku je nějakej sraz včelařů. Já: Jakto? On: Mistr tam kecá o včelách s nějakým klukem o včelách. Hned potom přišel mistr a já mu povídám: Jsem slyšel že je venku nějakej sraz včelařů. No hned mě štípal. Pak jsem se do jedné nudil u té pitomě brusky a vyklízel skříňku hned vedle ní. Pak přišla jedna hodina. Úklid. No ukecal jsem Bagrida aby mě napsal na stoly, ale ještě před tím jsem musel uklidit onu brusku. Pak jsem zametl kolem stolů v mě řadě také kolem no..... kolem toho rovnýho stolu na rýsování. Teď jsi zatraceně nevzpomenu jak se jmenuje. Také jsem ho měl vyčistit, ale dobrovolně se toho ujal Šamko. (Asi byl nemocný). Pak jsme vzali se Šedivým benzin a šli do kovárny, kde jsme ho vylili na stůl a zapálili uhasit to nešlo, tak jsem vzal bednu a snažil se to uhasit s ní. No bedna mi chytla. Šedivý pořád říkal: Dělej vole uhas to. Dělej ty vole. Pak do toho začal bouchat rukou. Najednou mu chytl rukáv u monterek a ten taky uhasit nemohl. No když jsme to těžko uhasili tak měl naštěstí jen opálené chlupy na ruce. To bylo z pátku asi nejzajímavější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
S úsměvem Punkáče a hrdostí Skinheada!