Jistě si všichni vzpomínáte na NAGANO 1998 když Čeští hokejisté získaly zlato. Co jsem se dnes dozvěděl že se dělo u nás v hospodě tak jsem nemohl věřit vlastním uším: Každý bez vyjímky přinesl flašku šampaňského a ty flašky se pak nandali na stůl, takže jich tam bylo třeba 30, stůl byl plný a ani jedna ta flaška se neotevřela dokud nebyl konec zápasu. Ještě jsme v hospodě neměli tu obrovskou plazmu co tam máme teď takže se TV natáčela tak aby viděli všichni. Když začal zápas tak tam prý bylo takové ticho že bylo slišet špendlík spadnout na zem a to bez legrace, i náš hostinský Bohouš točil pivo s citem potichu. Když ze malinko na ledě něco dělo tak pomalu začali vrzat židle. Když se naši dostávali k bráně tak už bylo takový to: Dej ho, dej ho, narvy ho. A když Čeští hráči vstřelili branku tak se tancovalo na stolech, židle, půlitry, popelníky, pivo létalo vzduchem, ale ten řev byl prý neskutečný. Prý tam byl takový rachot že se to prostě nedá popsat.
Mamka se mě dneska ptala jestli to nění lepší v TV než naživo jako že je toho víc vidět a opakované záběry atd. Hned jsem jí poučil že vuňě ledu povzbuzování s přátely, rachot a kostka nad ledem vše mnohonásobně vylepší.
Mamka se mě dneska ptala jestli to nění lepší v TV než naživo jako že je toho víc vidět a opakované záběry atd. Hned jsem jí poučil že vuňě ledu povzbuzování s přátely, rachot a kostka nad ledem vše mnohonásobně vylepší.



