17:55 Tak pohoda říkám si pomalu vyrazím. Ani jsem to nedořekl a najednou sms. Sasha: Kde si? Ty nejsi na hokeji? Já na to. A sakra on je od 17:00. Mikina, bunda do ruky, pak následovalo vyražení vchodových dvěří a co nejrychlejší sprint tou nejkratší cestou na stadion. Můj vchod byl samozřejmě zamčenej, takže jsem musel k druhému což nebylo tak daleko, ale bylo to po strmejch schodech takže hustý. Cestou jsem si ani nevšiml zábradlý a už jsem byl u kasy. Hodil jsem jí tam 40,- kč a povídám. Jednou. Naběhla tam malá holčička a povídá: Mámí já to orazítkuju. Mamí na to: Jasně miláčku. Holčička razítkovala a vůbec jí nezajímalo že si v duchu říkam. Ježiši. Bože, dělej no tak. Slyším trhání papíru. A lístek, který se KONEČNĚ oběvil pod okýnkem vzal jsem ho a díky bohu mi tam někdo podržel dveře, takže jsem nemusel vyrážet i tyhle, protože tyhle tam mají železné mříže. Uff. Vysprintování schodů a Pořadatel, který trhá lístky. Asi to byl doktor protože to trhal hodně opatrně, aby lístek nepoškodil... Škubl jsem a neuvědomujíc si co říkám mi z úst vyšlo: Dělej vole!!! Za to a pořadateli zůstala asi jen jedna třetina lístku kterou měl mít... Prosprintování uličky mezi lidmi a zrovna za brankou brankáře Vlků. Kouknu na něj a najednou vidím jak letí puk za jeho záda. Jóóó tep se mi zvýšil na 130 za vteřinu a konečně zatáčka a cílová rovinka. Doběhl jsem tam a kucí hned kde jsi byl atd. Já jsem nemohl ani mluvit a cítil jsem se jako olimpýjský běžec, který právě překonal rychlost světla. Pak mě pustili k bubnu a už to jelo. Jen poslední třetinu jsem protrhl plátno. Ale co hlavně že jsme vyhráli. Všechny branky jsem viděl a tu první co jsme dostali byl bohužel vlastní. První tři co jsme dali jsme vstřelili asi během 4 minut a poslední do prázdné branky. Jj hoši zítra jsme tu zase.



