Květen 2008
Narkotek - seno
31. května 2008 v 14:08 | Papouch | Z vesela :)Snad jejich nejbestovnější rYcHtA, estly jí máte něgdo jako mp3sku tak pls odkaz...
Když...
31. května 2008 v 1:58 | Papouch | ©Chytrý keci©Když sex-jen bezpečně, když zahulit-jen vyjimečně, když rozbít-tak na kousky, když polibek-tak francouzsky, když bavit se-jít do klubu, když natlouci-tak přes hubu, když bojovat- tak s obranou, když milovat-tak s ochranou, když zemřít-tak láskou
Jsem našel na jednom webu definyci svého jména
31. května 2008 v 1:56 | Papouch | Moje keci...Michal - dobrý na hřišti, nesnáší neúspěch
Nebudete tomu věřit ale...
28. května 2008 v 21:21 | Papouch | Moje keci......rozhodl jsem se že si ve všem udělám pořádek.
Prázky
26. května 2008 v 20:55 | Papouch | Moje keci...Jo s Dánama jsme vyhráli 5:2 a samozřejmě sázení v hospodě musel vyhrát náš hospodský Bohouš...
Nerv, nerv, nerv
22. května 2008 v 20:13 | Papouch | Moje keci...Právě jsem na jednom webu viděl super fotky mý lásky jak tam na diskotéce je s jinejma klukama, samozřejmě se tam se všema fotí a všechny objímá!!!!!!!!! SUPER KU*VA TO JE PROSTĚ BOŽÍÍÍÍ JAK MĚ TO VŮBEC NES*RE!!!!!!!! JAK MI TO VŮBEC NEVADÍÍÍ HÉÉÉÉÉJ. A nejhorší na tom je že jí to říct nemůžu, ptž by se na mě naštvala a s největší pravděpodobností by jsme se pohádali a to neci. ÁÁÁÁÁÁÁÁ DO HAJZ*U JAK MĚ TO MR*ÁÁÁ KURVA DO PÍ*I!!!!!!!!!! Ale říkat jí to nebudu a budu to radši dusit v sobě jako spoustu jinejch věcí. Akorát si tam uvnitř na to budu muset udělat HODNĚ MÍSTA ABY SE TAM TEN DALŠÍ VZTEK VEŠEL!!!!! SAKRAAAAAAA
Nééé
22. května 2008 v 19:33 | Papouch | Moje keci...Tak jsem se v pondělí na snídani po telefonátu ubrečené ségry dozvěděl že mi umřela myš. Chudáček. A další bad zpráva...

Proč já...???
6. května 2008 v 13:24 | Papouch | Moje keci...Hm...zase super den, teď nedávno jsem potkal jednu moc super kamarádku, samozřejmě poslední týdný co jsem sám si připadám jako debil, pořád brečím... Doma ráno, večer, odpoledne, prostě kdy to de. Teď jsem potkal tu kamarádku a samozřejmě jsem byl tak zmatený že jsem jí málem ani nepozdravil. Pak jsem potkal sestřenici (tu menší) a skoro jsem jí ani nepoznal. Teď jsem četl na spolužácích fajn vzkaz od té jisté holky. Skoro jsem se rozbrečel... Kdybych se to nedozvěděl tak by to bylo snad i lepší. Připadá mi jako kdybych upadal do hlubin oceánu a čím níž jsem tím je to horší. Kam se na mě hrabou EMO. Já jim asi dost silně konkuruju. No poslední dobou dělám fakt kokotiny. Zpravil jsem motokáru a kus od baráku máme pěknou new silnici i se zatáčkama. Já jsem se rozjel co to dalo a jen se slzami v očích jsem jen tak tak projížděl zatáčkami s nohou položenou na plynu co to šlo. Vrazit do mě včela asi bych se tak lekl že bych strhl volant a napálil to do stromu, ptž je to hned u lesa a já nevnímal nic víc než jen klikatící se silnici a slzy na tváři. Mimochodem ta motokára lítá mnohem víc než jen nějakej fichtl. No nic tenhle týden asi půjdu k babičce a udělám to znova... Škoda jen že jezdím bez helmy, ptž žádnou už nemám, z tý starý vpadla výstuž takže je k ničemu. Myslete si o tom co chcete, ale vy nejspíš nejste v takovim hajzlu jako já... Máma říká že potřebuju holku, ale já vím co chci... A možná ještě pár lidí okolo mne nejspíš taky. Tak já radši du pryč bo budu zase brečet...
Příběh o vojákovy
4. května 2008 v 15:19 | Papouch | TextyTento příběh je o vojákovi, který se navrací domů po válce ve Vietnamu. Volá ze San Francisca domů svým rodičům.
"Mami a tati, vracím se domů. Ale musím se vás něco zeptat. Je tu se mnou kamarád a já bych ho rád vzal s sebou k nám."
"Jistě," odpověděli rodiče, "rádi ho uvidíme". "Ale něco byste měli vědět", pokračoval syn, "Můj kamarád byl těžce zraněn. Šlápl na minu a přišel o ruku a nohu. Nemá kam jinam jít a já bych byl rád, aby žil u nás ." "To je strašné, synu. Samozřejmě mu rádi pomůžeme najít bydlení." "Ne, mami a tati. Chci aby žil u nás." "Chlapče," řekl otec, "nevíš, o co nás žádáš. Někdo s takovým handicapem by pro nás byl velkou přítěží. Máme svůj styl života a nemůžeš přece čekat, že jej kvůli němu jen tak opustíme. Prostě přijď domů a na toho hocha zapomeň. Určitě se o sebe dokáže postarat sám."
Ihned poté syn zavěsil a už se rodičům neozval. O pár dní později jim zavolala policie ze San Francisca. Jejich syn zemřel po pádu z mrakodrapu Policie to zhodnotila jako sebevraždu.
Zdrcení rodiče okamžitě letěli do San Francisca, aby tělo svého syna identifikovali. Poznali ho, ale ke svému zděšení rovněž zjistili, že jejich syn měl jen jednu ruku a nohu.
"Mami a tati, vracím se domů. Ale musím se vás něco zeptat. Je tu se mnou kamarád a já bych ho rád vzal s sebou k nám."
"Jistě," odpověděli rodiče, "rádi ho uvidíme". "Ale něco byste měli vědět", pokračoval syn, "Můj kamarád byl těžce zraněn. Šlápl na minu a přišel o ruku a nohu. Nemá kam jinam jít a já bych byl rád, aby žil u nás ." "To je strašné, synu. Samozřejmě mu rádi pomůžeme najít bydlení." "Ne, mami a tati. Chci aby žil u nás." "Chlapče," řekl otec, "nevíš, o co nás žádáš. Někdo s takovým handicapem by pro nás byl velkou přítěží. Máme svůj styl života a nemůžeš přece čekat, že jej kvůli němu jen tak opustíme. Prostě přijď domů a na toho hocha zapomeň. Určitě se o sebe dokáže postarat sám."
Ihned poté syn zavěsil a už se rodičům neozval. O pár dní později jim zavolala policie ze San Francisca. Jejich syn zemřel po pádu z mrakodrapu Policie to zhodnotila jako sebevraždu.
Zdrcení rodiče okamžitě letěli do San Francisca, aby tělo svého syna identifikovali. Poznali ho, ale ke svému zděšení rovněž zjistili, že jejich syn měl jen jednu ruku a nohu.
Rodiče z tohoto příběhu jsou jako mnozí z nás. Je jednoduché milovat krásné a veselé lidi, ale nemáme rádi ty, kteří by nás mohli v něčem obtěžovat nebo nám bránili v našem pohodlí.
Raději se straníme těch, kteří nejsou zdraví, krásní nebo chytří.
Zkusme mít odvahu neodvracet se od těch, kteří naši pomoc potřebují, zkusme nezavírat oči před nedokonalostí.
Vždyť nikdo z nás neví, kdy sám bude potřebovat pomoc druhých, nevíme, jestli na nás zítra nečeká nějaká "mina" - třeba v podobě rychle jedoucího auta, zákeřné choroby…….
Nezapomínejme také na dar zvaný PŘÁTELSTVÍ.
Protože praví přátelé nás mají rádi takové, jací jsme - i když nejsme dokonalí - nejkrásnější a nejchytřejší.
Opravdové přátelství je dar. Praví přátelé dokáží rozesmát, povzbudit, naslouchají a otevírají nám svá srdce.
Raději se straníme těch, kteří nejsou zdraví, krásní nebo chytří.
Zkusme mít odvahu neodvracet se od těch, kteří naši pomoc potřebují, zkusme nezavírat oči před nedokonalostí.
Vždyť nikdo z nás neví, kdy sám bude potřebovat pomoc druhých, nevíme, jestli na nás zítra nečeká nějaká "mina" - třeba v podobě rychle jedoucího auta, zákeřné choroby…….
Nezapomínejme také na dar zvaný PŘÁTELSTVÍ.
Protože praví přátelé nás mají rádi takové, jací jsme - i když nejsme dokonalí - nejkrásnější a nejchytřejší.
Opravdové přátelství je dar. Praví přátelé dokáží rozesmát, povzbudit, naslouchají a otevírají nám svá srdce.




