Hm...zase super den, teď nedávno jsem potkal jednu moc super kamarádku, samozřejmě poslední týdný co jsem sám si připadám jako debil, pořád brečím... Doma ráno, večer, odpoledne, prostě kdy to de. Teď jsem potkal tu kamarádku a samozřejmě jsem byl tak zmatený že jsem jí málem ani nepozdravil. Pak jsem potkal sestřenici (tu menší) a skoro jsem jí ani nepoznal. Teď jsem četl na spolužácích fajn vzkaz od té jisté holky. Skoro jsem se rozbrečel... Kdybych se to nedozvěděl tak by to bylo snad i lepší. Připadá mi jako kdybych upadal do hlubin oceánu a čím níž jsem tím je to horší. Kam se na mě hrabou EMO. Já jim asi dost silně konkuruju. No poslední dobou dělám fakt kokotiny. Zpravil jsem motokáru a kus od baráku máme pěknou new silnici i se zatáčkama. Já jsem se rozjel co to dalo a jen se slzami v očích jsem jen tak tak projížděl zatáčkami s nohou položenou na plynu co to šlo. Vrazit do mě včela asi bych se tak lekl že bych strhl volant a napálil to do stromu, ptž je to hned u lesa a já nevnímal nic víc než jen klikatící se silnici a slzy na tváři. Mimochodem ta motokára lítá mnohem víc než jen nějakej fichtl. No nic tenhle týden asi půjdu k babičce a udělám to znova... Škoda jen že jezdím bez helmy, ptž žádnou už nemám, z tý starý vpadla výstuž takže je k ničemu. Myslete si o tom co chcete, ale vy nejspíš nejste v takovim hajzlu jako já... Máma říká že potřebuju holku, ale já vím co chci... A možná ještě pár lidí okolo mne nejspíš taky. Tak já radši du pryč bo budu zase brečet...



