Jednoho dne požádala jistá učitelka své žáky, aby napsali na kus papíru veškerá jména svých spolužáků a vedle jmen nechali volné místo.
Pak řekla svým žákům, aby přemýšleli, co je na každém kamarádovi nejmilejší - a TO ať napíší vedle jména.
Až po celé hodině byli žáci s tímto úkolem hotoví, odevzdali listy učitelce a opustili třídu.
O weekendu rozepisovala učitelka pro každého žáka jeden list, připsala poznámky všech spolužáků a v pondělí rozdala hotovou práci žákům. Ti se všichni po chvilce čtení usmívali.
"Skutečně?", slyšela šepot. "Ani jsem nevěděl/a, že někomu něco znamenám!" a "Nevěděl/a jsem, že druzí mne mají rádi", to byly komentáře. Nikdo více o listinách nehovořil.
Učitelka nevěděla, zda si žáci mezi sebou pověděli o obsahu listin, zdali o tom se svými rodiči diskutovali, ale to nevadí. Cvičení splnilo svůj účel. Žáci byli spokojeni sami se sebou a s druhými.
Několik let poté jeden z žáků zemřel,
učitelka šla na pohřeb. V kostele bylo přeplněno dobrými přáteli zesnulého. Jeden po druhém, kdo miloval a znal tohoto mladého muže, se zastavil před rakví, aby se poklonil.
učitelka šla na pohřeb. V kostele bylo přeplněno dobrými přáteli zesnulého. Jeden po druhém, kdo miloval a znal tohoto mladého muže, se zastavil před rakví, aby se poklonil.
Učitelka šla jako poslední, modlila se před rakví - tu byla oslovena:"Vy jste byla Markova učitelka matematiky?", pokývla:"ano." Dále slyšela:"Mark o Vás často hovořil." Po pohřbu se shromáždili bývalí spolužáci Markovy - i jeho rodiče tu byli- čekali na tento okamžik ...."Chceme Vám něco ukázat", řekl otec a vyndal peněženku.
"Toto se našlo, když Mark tragicky zahynul.
Mysleli jsme, že to poznáte." Z peněženky vytáhl velice opotřebovaný list papíru, podlepeného, mnohokráte poskládaného. Aniž by to učitelka blíže prohlížela, věděla, že je to jeden z těch papírů, kde byla napsána krásná slova jeho spolužáků. "Chceme Vám tolik děkovat" řekla Markova matka. "Jak vidíte, Mark si toho vážil." Kolem učitelky byli všichni bývalí žáci - Charlie se malinko usmívala a řekla:"Také ještě mám svoji listinu, je v horním šuplíku mého psacího stolu."
Mysleli jsme, že to poznáte." Z peněženky vytáhl velice opotřebovaný list papíru, podlepeného, mnohokráte poskládaného. Aniž by to učitelka blíže prohlížela, věděla, že je to jeden z těch papírů, kde byla napsána krásná slova jeho spolužáků. "Chceme Vám tolik děkovat" řekla Markova matka. "Jak vidíte, Mark si toho vážil." Kolem učitelky byli všichni bývalí žáci - Charlie se malinko usmívala a řekla:"Také ještě mám svoji listinu, je v horním šuplíku mého psacího stolu."
Manželka Jindřicha řekla:"Jindřich mne prosil, abych nalepila listinu do našeho svatebního alba." "Já mám svoji listinu také ještě", řekla Monika. "Je v mém deníku." Pak sáhla Irena do svého notýsku a ukázala omšelou listinu ostatním. "Stále to mám u sebe", řekla Irena a dodala:"Myslím, že jsme si všichni tyto papíry schovali." Učitelka byla dojata.... musela si sednout.... plakala.
Oplakávala Marka, myslela na jeho přátele, kteří Marka už nikdy neuvidí.
Oplakávala Marka, myslela na jeho přátele, kteří Marka už nikdy neuvidí.
Mnohdy zapomínáme ve spolužití s našimi blízkými, že každý život jednou končí a že nevíme dne ani hodiny. Proto bychom měli říci lidem, které milujeme, o které máme starost, že jsou něčím zvláštním a důležitým. Můžeš to vyjádřit i tím, že pošleš tuto zprávu dál. Pokud to neuděláš, propásneš krásnou příležitost učinit něco milého, krásného.
Pokud jsi obdržel tento e-mail, tak proto, že má někdo o Tebe starost, že je alespoň jeden člověk, kterému něco znamenáš. Mysli na to, že se Ti vrátí vše, co sám dáváš. Uděláš-li radost jiným - vše se vrátí do Tvého žití.
Tento den by měl být požehnán A MEL BY BYT NECIM ZVLASTNIM JAKO JSI TY.
Neptej se. Prostě hraj! Pošli to deseti osobám, také té osobě, která Ti text poslala. Prosím pošli TO dál, VYJIMECNE!
Pošli Email 15 lidem v dalších 143 minutách. Až budeš hotový/á klikni na F6 na obrazovce se objeví v písmenech ta osoba, která je do Tebe zamilovaná!
Nelekej se, skutečně TO funguje. Zkus to!



