close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Život je jako divadlo, tak ho hrajte jak nejlépe umíte, než se stáhne opona a představení skončí bez potlesku. Charlie Chaplin

Výjezd do J. Hradce

1. března 2009 v 12:21 | Papouch |  Moje keci...
Jóóó ve Vajgaru to bylo moc fajn. Před tím než jsem vyjel jsem se domluvil s jedním Vajgarským fanouškem (Jardyxem) že se na zimáku sejdem a pokecáme. Takže jsem měl o důvod víc se tam těšit. Jel jsem vlakem, cesta mi uběhla docela rychle, přestupoval jsem jen v Táboře a Veselí nad Lužnicí. A na jedné křižovatce jsem dokonce záhlédl (když jsem ještě pořád jel vlakem) reprezentační auto ZVVZ :).



Po příjezdu do Hradce jsem se chvíli potloukal po okolí (už jsem to tam trochu znal) a pak přijel Kajzr, který bydlí poblíž Hradce (chodí se mnou do třídy). Odvezli ho za mnou rodiče. Po odjezdu rodičů jsme okamžitě zavolaly dalšímu spolužákovi (Šamkovi 18 let), aby nám došel pro alkohol. Ten po menším ukecávání a slíbeném 50,- bokem pro něj nakonec přišel i se svojí holkou, která sebou ještě měla psa. Šli jsme do Alberta vzali jsme si Tuzemáka a nějakou kolu. U kasy chtěla občanku což nebyl problém. Po nákupu jsme se se Šamkem a a jeho holkou rozloučily. A hned za prvním rohem jsme alkohol smíchaly. Řekl jsem Kajzrovy ať uleje z tý 2l koly pů litru a on odlil půl fláši... No nevadí řekli jsme si, aspoň nás to víc kopne. Prázdnou flašku jsme hodili do křoví a po ochutnání naše lektvaru nás čekalo nemilé překvapení. Ta kola byla nejhnusnější na světě a po polknutí byla ještě hnusnější. No vylejt kolu a rum si nechat už nešlo tak jsme pili co bylo. Vyrazili jsme na zimák a cestou jsme pili ten hnus. Koupili jsme si lupeny a já poprvé vstoupil na Vajgarský zimní stadion. Pěknej. Přišel ke mě Jardyx a dobře jsme pokecali, je to fajn kluk a hlavně normální. Čekal jsem na kotel u vchodu, kde jsem potkal p. Koláře, ten mi řekl že budeme za brankou, tak jsem šel za branku i s Jardyxem čekat na ZVVZ. Jardyx mi cestou řekl že by naše kotle mohli dát společný pokřik a to "Jižní čechy bez Tábora hop hop hop." Řekl jsem že se zeptám co na to naši. No a pak se oběvili fanoušci ZVVZ, dal jsem Jardyxovi rychlé čau a šel jsem za svýma. Vzal jsem si buben, řekl jsem o společném pokřiku a kotel souhlasil. Hned jak se hodilo první buly začal jsem do toho řezat na plný pecky. Dali jsme ten společný pokřik a už jsem byl připitej. Když skončila první třetina měli jsme ještě větší půlku toho lektvaru, tak jsme si šli zpravit chuť do bufíku, pivko tam neměli, obrátili jsme se a šli jsme nahoru do restaurace. Tam pivo měli :). Dali jsme si jedno a šli zase fandit. Pomalu jsme upíjely náš rumovej koktejl a ani po druhé třetině nepadla jednná branka. O přestávce jsme o5 zamířili do restauračního zařízení, kde jsem potkal Davídka, kterýho jsem snad rok neviděl pokecali jsme dali pivko, on pak odešel dřív než já s Kajzrem. Tak jsme dopili a vzali si každý ještě 2 Kozly ssebou, slíbili jsme že flašky přinesem. Dolezli jsme na stanoviště a zmocnila se mě chuť zjistit kde tu mají záchody. Našel jsem je snadno, ale ten můj přichod byl celkem dramatický, když jsem zakopl o své motající se nohy a vběhl dovnitř. Našťestí jsem nespadl :). Zpátky jsem došel akortát, když se začínalo. V průběhu třetí třetiny jsme dopili pivka a já jsem začal dopíjet tu blé kolu s rumem, Kajzr řek že to už pít nebude takže to bylo na mě. Do konce třetí třetiny jsem vypil tak čtvrtu, ale na informační tabuli se skóre 0:0 nezměnilo. Bylo tedy prodloužení, ve kterém jsme hráli 2. minuty v oslabení, ale Vajgar nám branku vstřelit prostě nedokázal a my jim bohužel také ne. Následovali nájezdy, nervy jsem měl na pochodu. Začínal Vajgarský jezdec, který proměnil. To byla ale jejich jedinná branka my jsme pak vstřelili a jejich další jezdec ne a pak my a zase nic. Oni nic a my jsme v dalším proměnili. Kotel měl obrovskou radost bubnovalo se, řvalo se vzduchem lítali petardy a to i navzdory keců pořadatelů. Cestou ven ze zimáku jsem nesl buben v podpáždí a bubnoval na něj. Falašky od Kozlů jsme tam nechali s čímž se už počítalo a cestou ven jsme vykřikovali až k autům. Já odevzdal buben a kdyby mě Kajzr nechytil tak bych asi odjel s Milevskejma :D. Kajzr mě vzal, a když jsme nasedli do auta a pozdravili jeho rodiče s hrůzou jsem zjistil že tu nedopitou čtvrtku našeho zázračného nápoje má v ruce :D Tak jsem to začal zase pít a to už jsem vážně moc netušil. Jeho rodiče se ptali co v tom je a my na to jen že limču, i když jim to bylo určitě jasný, protože nás viděli... Cesta domů proběhla úspěšně a já jsem tu věc konečně dopil. Pak už mám jaksi okno, ale z vyprávění Kajzra jsem se dozvěděl že jsme prý došli k nim domů já tam zápasil se řízkem, který mi běhal po stole a ruku jsem měl celou od salátu. Pak jsme šli ke Kajzrovi do pokoje, já si lehl na gauč pod duchnu a spal jsem. Ráno jsem se, ale vzbudil pod mojí bundou schoulenej jako kočka a teploučká duchna ležela vedle mě na zemi a já ještě ležel hlavou na druhou stranu než jsem prý usínal. Těžko říct jak jsem to udělal. No Kajzra mamka si mě vyfotila a měla z toho hroznou legraci. Vstávali jsme v 5 hodin ráno. Ještě jsem u nich v autě nechal přez noc foťák, ale přežil to. Na bus nás vezl Kajzra táta a v rádiu hráli neuvěřitelně debilní písničku na takovýhle ráno. Sim-sala-bim. Busem jsme dojeli na vlakáč a odtud do školy. Ve škole nic moc. Přijely jsme o hodinu pozdě, protože vlak měl spoždění a tak jsme si ještě udělali procházku po Soběslavi a pak jsme šli teprve do školy :).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
S úsměvem Punkáče a hrdostí Skinheada!